...kdo jste
Pierre Asiere?
výběr z rozhovorů pro české a zahraniční časopisy
Vaše jméno je v knize WHO IS WHO,
máte svůj koutek v prestižním muzeu
magie v Monaku, můžeme vás vidět
na divadelních programech,
ve francouzských TV, v galeriích, ,…
Jsem ILUZIONISTA, člověk, který vytváří iluze
na jevišti, na papíře, na plátně, v životě.
Měl bych vás znát?
Rozhodněte se sám ?
Jedna prestižní umělecká agentura vás označovali za „ŠEDÉ EMINENCE ČESKÉ MAGIE“. cituji…když chce klient známého kouzelníka, máme několik jmen, když chce toho nejlepšího je jen jedno NEW ABSOLON…..
Slyšel jsem o tom. NEW ABSOLON jsme byli ale dva. Já a moje partnerka Monika. Nikdy jsme o sobě netvrdili, že jsme nejlepší, to jsme nechali na druhých a vlastně nám to tak vždy vyhovovalo. Česko je malý rybník, ve Francii každý Grand Kabaret (populární televizní show), ve kterém jsme účinkovali sledovalo deset milionů diváků, k tomu stovky představení v sálech pro tisíce diváků, brzy nás už poznávali lidé na ulici, a to bylo na hraně. Kouzelník má být trochu tajemný nemyslíte?
Nemyslím. U jednoho vašeho kolegy jsem viděl impozantní sbírku poháru mistrovství republiky. Vy máte na pianu jednu zlatou sošku. Je to Vaše jediná magická trofej?
Je to zlatý Mandrak. Iluzionistický ekvivalent filmového Oskara. Našli byste jí doma například u Copperfieldů, ale nevím, jestli na pianu. Ve sbírce zmíněného kolegy se sbírkou pohárů z mistrovství republiky byste jí hledal marně, je v Čechách jediná.
Je to Francouzská profesionální cena nejlepšímu iluzionistovi roku, udělovaná každoročně francouzskou televizí FR1. Není to soutěžní trofej. Nikdy jsme se totiž žádné soutěže neúčastnili jako soutěžící, ale jako hosté v galashow. Mimochodem kdybyste se lépe rozhlédnul, viděl byste ještě plaketu americké profesionální ceny Dragon Award, to je zase americká alternativa Oscara a cenu magistra Kelliho.
předválečný FURSTER rodinná památka, poněkud už rozladěný a hrávám na něj já. Nejsem ale žádný virtuos, prostě si rád zahraju a kromě toho je to skvělé cvičení na prsty. Jako kouzelník se musím udržovat v kondici.
Dnes mám mít hodinu, ale máte kliku, učitelka klavíru má zpoždění.
Vypadá to u vás trochu jako ve skladišti obrazárny.
Kdo je Pierre Asier ?
Jméno PIERRE ASIER znamená PETR OCELÍK
v překladu do francouzštiny.
Lépe se mi takto podepisují obrazy a knížky. Když jsem
vystavoval ve francii bylo to jednodušší.
Zní to lépe a je mi to bližší.
Konečně každý máme v sobě více osobností,
tak proč jim nedopřát i svá jména.
Malování je váš koníček.
Proč se nestal profesí.
Kde jste se naučil malovat?
Vezmu to od zadu. Jsem založením samouk.
Ale ano navštěvoval jsem ateliér Josefa Hrona,
Jana Součka, takové lidušku, docházel jsem na
konzultace k profesoru Krčmářovi,
ale malování je
podle mého názoru především stav mysli.
Na rozdíl od zmíněného piana,
to se musí vydřít, tam talent nestačí.
Naštěstí jsem se malováním nikdy nemusel živit.
Když předám na výstavě obraz, fajn.
Když ne, o večeři nepřijdou.
Pierre Asier je ale i Quick painter . To je ještě malování, nebo spíš už show?
Obojí. Řekl jsem si proč to nespojit, a začalo mě to bavit. Proč ne.
Vystudovali jste stepařskou školu Franka Towena, takže máte blízko k tanci?
Stepovat jsme začínali ve dvou se sestrou Lucií. A docela nám to šlo. Vytvořili jsme úspěšné stepové duo . Step je technická věc, dá se naučit. Stepové pasáže si vkládám do některých představení dodnes.
Tanec ale musíte mít v sobě. Já ho v sobě nemám. Byla by to asi sice legrace, kdybych se pokoušel rozhýbat do tanečních kreací, ale raději se o to nepokouším. Jsem rád, že chodím
Lucie také vystupovala pod jménem Absolon. Je to snad rodinný podnik? Proč první Absolon?
Rodiče byli legendami v kouzlech. Vystupovali pod jménem DUO ABSOLON Dodnes jsou považováni za jedny ze zakladatelů dramatických dějových kouzel. Když přijel do Prahy David Copperfield pozval je na obed.
Proč ABSOLON? Když stál táta před volbou uměleckého jména, Ocelík nepřipadalo v úvahu. Babička a prababička nezrývaly hluboké pohrdání k profesi, kterou si spojovali s bídou, maringotkou as kradením slepic. Kromě toho z počátku táta pracoval paralelně ještě na vedoucí pozici v energetice a nechtěl riskovat nepochopení.
Zjistil si, že většina agenturních katalogů je řazena abecedně.
Navíc jméo Absolon se čte ve všech jazykech stejně.
Takže jste měl od tatínka umětěnou pěšinku .
Naopak bylo to tým těžší. Ale my se prosazovali jinde než rodiče a nebyli jsme si s tatou ani moc podobní, myslím povahou, což byla výhoda…iv životě. Každý z nás si vážil schopností toho druhého.
A dědeček?
Děda byl proslulý majitel obchodu koženým zbožím v Mariánských lázních … Ne ne táta byl v rodu první mág.
Dlouho jste ve francii spolupracovali s populárním televizním moderátorem Patrikem Sebastianem. Setkali jste se osobě? Jak se vám spolupracovalo?
Jako s profesionálem a milým kolegou. Vzájemný respekt a slušnost. Ve Francii se na kouzelníka nikdo nedívá skrz prsty. Když něco umíte, máte respekt. A je jedno, jestli je to karetní trik nebo árie z Figara.
Život iluzionisty jste prožil s partnerkou Monikou , máte k sobě i jiný vztah než pracovní?
Kromě toho, že je třicet let mojí manželkou, známé se od 4 let, jsme spolužáci ze základky, trávíme spolu 24 hodin denně a máme spolu syna a život….
Místo záře reflektorů jí dnes hřeje domácí krb. Nestýská se jí?
Asi by vám řekla, že spolupráce se mnou nebyla žádná selanka. Hodně jsem zkoušel a pak na jevišti improvizoval. Nejsem zrovna vhodný typ pro týmovou práci. Monika byla na jevišti na rozdíl ode mně vždy perfektní. Skoro po každém představení mi dávala výpověď. V mladosti se věnovala baletu a choreografie našich iluzí byla její práce.
Jste ILUZIONISTA? Kde vás můžeme vidět?
Nebo jste neviditelný? V souvislosti s iluzemi mě dnes můžete vidět
spíš v ateliéru, v dílně a na zkouškách muzikálů
a divadel.
Moje zkušenosti z těch desítek iluzí pro show ve francouzských televizích a tisíců představení dnes využívají režiséři a producenti. Když se to tak vezme, můžete mě, tedy mojí práci, vidět současně třeba v pěti inscenacích za jediný den aniž to víte…
takže vlastně svým způsobem jsem neviditelný.
To jsem dříve neuměl.
Carmen v HDK, Adamsovi HDK, Legenda Holmes HDK, Alenka v krajině zázraků HDK, Ať žijí duchové, Popelka, Touha, Merry Poppins v Brně, Výkend s bohem….to jsou jen některé tituly pod kterými jsem vás našel podepsaného, jako autor a tvůrce iluzí. Znamená to, že s vlastní kouzelnickou produkcí jste skončil?
Jasně že ne. Věnuji se MIKROMAGII, zábavné PARKETOVÉ MAGII. Mohu konečně realizovat některé nápady, které v sobě spojují kouzla s pantomimou, malováním, zpěvem, nebo jinými žánry. Dělám všechno, co mě baví a baví to i mé diváky. Užívám si například KOUZLENÍ NA SVATBÁCH.
Mám ve stálém repertoáru tři divadelní programy pro rodiny a děti…..stále je co se učit.
Myslel jsem, že programy pro děti a kouzlení na oslavách je to s čím se začíná, než se mág propracuje k velkým scénám. Vy jste byl zvyklý hrát v sálech pro tisíce diváků, není to teď pro vás spíš degradace?
Především jsem profesionál a kouzlím naplno pro deset diváků stejně jako pro deset tisíc. Velké scény jsou i velké starosti. Organizace, technika, zákulisní asistence a do publika většinou ani nevidíte.
Za těch dvacet let to celkem stačilo. U mikromagie a klubových programů se můžu soustředit výhradně na diváky. Mohu si dovolit improvizovat a reagovat na jejich konkrétní projevy.
Každé představení je originál. Je to úleva a myslím že ne jen pro mě. Kontaktní kouzla jsou tím atraktivnější, čím jsou vzdálenější neosobní virtuální zábavě médií a sítí.
A že to mám obráceně?
Já už vím, že o nic nepřicházím, ostatně proč by si jeden po návratu z osmitisícovky nemohl užít procházku na Petřín. Kdo ví, jak vypadá svět z oblaků, dokáže ho obdivovat i z rozkvetlých nížin.
Vydal jste album autorských písniček pro děti nazvané DOKTOR ZOO. Děláte představení pro děti. Kdysi jste řekl, že pro děti kouzlit neumíte, co se změnilo?
Narodil se syn Matěj. Když začínal mluvit chtěl jsem ho učit zpívat, ale žádné současné písničky pro děti se mi moc nelíbily, tak jsem začal vymýšlet vlastní o zvířátkách. Pak jsme je s hudebním skladatelem Leo Lukášem nahráli v jeho studiu a vzniklo album.
To bylo potřeba nějak uvést na jeviště,
tak jsem ho doplnil interaktivními kouzly
a vzniklo představení DOKTOR ZOO,
které hrávám v různých divadélkách,
klubech a na akcích pro rodiny a děti.
Podobně je to i s představením PROFESOR ZLOMTUŽKA
kde si zase s chutí zahraju dvojroli moudrého profesora
a jeho potrhlého bratra LEA. Do mého života prostě vstoupily děti.
Nejdřív vlastní pak ty v publiku.
Tak co ještě probereme?
Tak třeba, vím o Vás že jste dva roky kouzlil na zaoceánské lodi, málem jste se utopil při show na Spitzberkách, odhaloval jste filipínské léčitele bez skalpele, byl jste dokonce zavřený v Katarském vězení za magii…..
…zadržte, o tom všem se už psalo víc než je zdrávo a jsou to témata na celý večer. Mohli bychom dnes být poněkud stručnější?
Jistě. Dvě písmena QS.
QS je Koeficient škodlivosti, kde jste to vyhrabal.
I reportér má svá tajemství, ne jen kouzelník….
QS, projekt, který změnil svět… inkognito, ale dá se hluboko pod ním dohledat jméno autora…. je to shoda jmen?
Ještě dnes mi občas někdo napíše, že mě citoval, nebo chce citovat, nebo mě slyšel citovat. Už je to skoro třicet let když jsem se jednou ráno probudil a uvědomil si, že nedokážu ani ráno vstát z postele, aniž bych svou činností neškodil a neubližoval. Tak jsem začal vymýšlet jakou by měly civilizační produkty cenu, kdybychom současně s jejich konzumací museli zaplatit i nápravu poškození přírody, které jsme tím způsobily. Vznikla docela obsáhlá a zajímavá práce. Vzpomínám si, že například dřevěný krov domu vyšel levněji než plechovka cocacoly.
Údajně jste svůj projet přednášel i v institutu ve Wupertalu a v Ženevě. Proč jste v projektu nepokračoval?
Tak napůl. Ve Wupertalu si to všichni předem přečetli takže mi při přednášce pomáhali s němčinou a v Ženevě jsme přednášku nechal na profesorovi….už si nevzpomínám, jak se jmenoval, protože jsem Francouzky neuměl a anglicky jsem byl doma na jevišti ale ne v odborné konverzaci na ekologicko ekonomické téma. Nejsem rozhodně žádný jazykový génius.
V projektu jsem nepokračoval, protože jsem ho dotáhl na hranici mých schopností a znalostí. Měl jsem dobrý nápad a zdravý pohled na věc. Další jsem už nechal na vědcích. Jasně jsem řekl, že mi nejde o autorství, že budu rád, když můj nápad kdokoli použije, rozvine a to se stalo a stále děje.
Mluvíte vůbec Francouzky, když jste v zemi galského kohouta strávil kus života?
Perfektně 40 minut na jevišti v rámci show. Když skončí představení a jdeme mezi diváky na sklenku vína, jak je zvykem, tak těžko vysvětluji, že si s těží řeknu v pekárně o bagetu. V branži mluví všichni anglicky tím to je. Ale škoda. Francouzština je nádherná řeč.
Ted klasická otázka. Vaše záliby a koníčky?
A o čem se tady už půl hodiny bavíme…… dobře, kromě již zmíněného, chovám akvarijní rybičky, sbírám zavírací nože, jezdím s Matějem na trampy, lyžuji, potápím se….to už vlastně ne jen šnorchluji, stačí?
Stačí, děkuji za rozhovor.
Rádo se stalo. K čemu ty otázky byly, abyste věděl, kdo jsem?
Vlastně ano. Dostal jsem typ na vaší knihu DALTONŮV POSLEDNÍ TRIK. Zaujala mě tak jsem byl zvědavý na autora. Je to docela napínavý román o profesionálních iluzionistech. Zajímalo mě, který z hrdinů jste vy.
Mě tam nehledejte. O sobě nepíšu na takový striptýz jsem moc velký stydlín a malý narcis. V každém z hrdinů DALTONA je mě kousek. Mě o mých kolegů. Tenhle příběh mi dal docela zabrat. Je to už šestá knížka, kterou jsem vydal, ale měl jsem pocit, že první. Psát o něčem čemu dobře rozumíte je paradoxně těžší než fabulovat se znalostmi na úrovni běžného čtenáře.
Poslední otázka mimo rozhovor…ještě ke knížce. Váš románový Dalton… existoval?
Ano. Ale víte, že jsem ILUZIONISTA, člověk, který vytváří iluze na jevišti, na plátně, na papíře i v životě, někdy sám nevím kdo jsem já a kdo obraz v zrcadle…..
…ještě jedna důležitá věc. Před domem čeká učitelka klavíru, tak jí prosím pusťte dovnitř až budete odcházet. Děkuji.
na shledanou.
(vybráno z rozhovorů pro české a zahraniční časopisy)